NP 2018 – Lysá hora 17.března

Lysá hora 17.3.2018                  (Sepsal Luděk Klusáček, účastník ledového bivaku!)
Asi víte, jak to dopadlo minule, udělal jsem na náledí před autem stojku na rukou, upadl na jednu z nich a pěkně si ji vytvaroval podle klíčů, které jsem v ní držel. Do té chvíle jsem ale neskutečně prudil a snažil se organizovat, doma jsem byl k nesnesení a asi i u kolegů chodců, protože mi přilípli přezdívku trenér. I když jsem ji ve skutečnosti získal již plánováním 60tky před dvěma lety, té jsem se ostatně taky nezúčastnil, tak jsem je v tomto titulování jen utvrdil.
Nabídl jsem se, že svezu všechny dupáky našim Šaránem, jenomže nám tak trošku v týdnu před tím prasklo péro u předního kola, tak musela narukovat Oktávka. Už z toho důvodu jsem se nemohl zúčastnit krátkého briefingu v hospodě ve Svinném.
Byli jsme domluveni na sedmou ranní sobotní a kupodivu s tím pánové Ríša a Zdenál vůbec neměli problém, jenom Ríša odmítal nabízenou placatku s rumem, že si prý počká na slibovanou Republiku od Božkova, kterou jsem vyčenichal ve slevě v Albertu ve Ždírci, kterýžto byl po cestě. Tak se ve Ždírci jenom zlehka nakoupilo, někde ještě před Hlinskem jsme natankovali, pánové si koupili prvního lahváče, dali žváro, já kafe a jelo se. Ostatně měli jsme poměrně dost zastávek na čůrání, žvára atd., takže jsem dorazili do Ostravické hospody Za Řekou až nějak před poledním. Ještě předtím jsem se u Olomouce projeli po dálnici bez známky, Ríša jako navigátor chtěl jet přes Rožnov, ne přes Frýdek, takže jsme dojeli až na hranici se Slovenskem, nebyla to jen jeho chyba, já už jsem tu cestu na posledních čtyřech kilometrech taky začal rozeznávat. Takže na hranicích cigárko a pak kousek návrat a cobydup jsme byli v Ostravici.
Zaparkováno u hospody, strategicky na turistické červené, kudy byl naplánován i náš návrat. Dali guláš, ba i zelí, nebo co to měl Ríša, pak po dvou pivech každý a někdy kolem půl druhé se už šlapalo údolím kolem Ostravice (řeky), Ostravicí (ne řekou ale vesnicí) do osady Mazák, kudy vedl pozvolna nástup do padáku zovaného Mazácký kotel. Po cestě ještě lahváče, ňáký čuráče a už jsem stoupali modrou hore, nejprve podle chat, pak prudčeji podél skal, nicméně pořád po silničce. Když jsme asi podvakráte přešli zurčící potůček, tak jsme sešli z cest a stoupali dále už jen pouze podél koryta potoka, což nebyl problém, protože bylo ještě docela umrznuto a nebyl tam skoro žádný porost. Náhle se však objevila nová cestička, která vedla znovu přes potok a začalo se s poněkud prudším stoupáním, i na cestě bylo znát, že se tu už alespoň dva roky nejelo, bylo zde totiž dosti popadaných větví. Co si pamatuji, tak se dal asi počtvrté rum a už i na čaj došlo. Vytušili jsme zářezové účko cesty, tzn. konec civilizace, tak jsme to vzali krleš kolem zamrzlého vodopádu trčícího z trubky odvádějící veškerou vlhkost Lysé. Na cestě bylo znát, že se tu dosti chodí běhat, byly tam i čerstvé stopy v již začínajícím sněhu.
Čaj a rum a už to začíná, ponejprv jakási jakoby cesta, která po dvaceti metrech končí, pak už počalo prodírání se mezi popadanými kládami stromů, jelikož jsme byli na pokraji člověkem neudržovaného chráněného pralesa Mazáku. Potok, který jediný rušil jinak úplně naprostý klid tohoto odpoledne, končil kousek nad cestou, takže kromě funění, domlouvání se kudy dál a nadávek Zdenála, bylo ale úplné ticho. Za chvíli počalo přibývat sněhu a houštin, nejdříve se nám nechtělo nandávat návleky na boty, ale když si každý několikrát zapadnul a nabral sněhu, tak jsme dali další pauzičku a poslušně navlékali.
Ríša doporučil dělat pauzy a pít, spíše se ale kouřilo. Sněhu bylo místy nafoukáno více než 70cm. Jako výborný zlepšovák, jak urychlit výstup, který se zpomalil na nějakých 200 metrů za hodinu, se zdálo využít spadlých stromů, jenom si člověk musel dávat pozor, aby se nenapíchl na větve. Stromy, které ještě nespadly, se zdály dosti zlomyslné, několikrát se mi totiž povedlo skončit naražený na jejich kmeni, poněvadž u nich nebylo tolik sněhu, takže stahovaly a člověk se od nich musel držet dál. Občas se stalo, že se člověk prostě v té hromadě prašanu zahrabal a nemohl se hnout z místa, rozuměj směrem k vrcholu, musel tedy kousek pokračovat po vrstevnici a pak znovu začít hrabat výše. Výška stromů byla s ohledem na nadmořskou výšku stále dosti značná, to nám začalo s přibývající tmou nahánět trochu hrůzu. Navíc bylo čím dál tím více houštin, takže to bylo nejvíce o tom zvolit správný směr stoupání, aby se člověk nezahrabal někde v houští. To se ale dařilo. Jak jsem před chvílí nadával na ten zurčící potůček, tak se mu musím teď omluvit, nebylo to tak strašné, jenom jsem se asi nemohl dočkat toho ticha, které opravdu přišlo. Počasí bylo ideální na výstup, sice byla čím dál tím větší mlha, ale nefoukalo a ani nic nepadalo. V nějakých 1100 metrech jsme potkali starou asi turistickou cestu vykládanou kameny, a začaly se objevovat stopy po sjezdaři, který tu už asi jezdí osamoceně celá léta (viz. odkaz na youtube, který už jsem zasílal). Pak jsem ještě zahlédl stopy od nějakého skotu, asi srnky, či co. Jinak vůbec nic. Idylka v tichu, kde slyšíte jenom šustění sněhu padajícího z návleků a prudce bijící srdce. Někde kolem těch 11set výškových metrů jsme trochu dostali strach, zda stíháme a tak jsme prověřili, tu výšku, podle ní se dalo lehce dopočítat, že nám zbývá ještě nějakých 350 délkových metrů, tak jsem prohodil, že to uběhnu na rovince za 50 vteřin, no a že tady to musí dát takových 50 minut. Jo přesně takový byl poměr naší rychlosti k té procházkové v nížině. Kousek pod blížícím se vrcholem jsme se přestali tolik propadat a následovala oblast, kde byl zmrzlý sníh a boty šly asi jen 2 cm do hloubky, zato to bylo značně prudší a Ríša uznal, že na těch pár desítek metrů by byly mačky a cepínky dobré. Ještě k tomu tam zrovna chyběly stromy. No zvládlo se to. Začalo se prudce smrákat, když v tom jsem zpozorovali kus civilizace, nějakou tyčku ve tvaru malé šibenice. Ríša se k ní vyslal a já jsem čekal na Zdenála, který už nebyl ve tmě vidět. Svah začal ztrácet na své prudkosti a Ríša křičel, že cítí gáblík. Zdenála jsem se nemohl dovolat, ale opravdu se mi ani za nic nechtělo jen tak sestupovat, tak jsem ještě několikrát zakřičel a on se naštěstí ozval…
Tu Ríša od šibenice povídá, že cítí gáblík. No a po pár metrech byla vidět skrz mlhu krásná červená zář a tak jsme pomalu šplhali k Bezručově chatě, kde se celkem rychle špuntnulo šampaňské. Ale nedalo se v té zimě pít. Ukecali jsme tedy mladou víkendovou dívčí obsluhu, která venku pokuřovala, aby nás i se šáněm pustili dovnitř.
I když jsem se značně oklepávali, tak z nás v hospodě ještě pořád opadával sníh, trochu jsme tedy nanosili na záchod. Pak se dali decentně 3 dvanáctky Radegasta (tzn. každý 3), skvělý hamburger a k tomu šáňo pod stolem. No a po osmé, kdy se zavíralo, jsme to už ladili ven. Zátopkova chata, i když měla míti otevřeno do devíti, vypadala potemněle. Ríša nám nějak zmizel a tak jsme ho se Zdenálem začali hledat. Teprve nahoře člověk zjistí, že je ta hora lysá a že je tam opravdu kosa, k tomu začalo foukat. Obešli jsme to celé, dokonce jsme našli jedno místo v aktuálním závětří, kde by se případně dalo…, ale nebyli jsme komplet, takže jsme ještě zkusili, jak bzuci, zatelefonovat, ale Ríša byl nedostupný, to bylo zvláštní až děsivé.
No, našli jsme ho. Věc se měla tak, že Ríša myslel, že Zdenál ví, kde se minule spalo, ale ten to po tmě nemohl najít a na to ještě Ríša, pravděpodobně při tvorbě záhrabu, ztratil mobil. Křičel, že už je to podruhé, že tu vlastně ztrácí mobil vždy, když tady je, takže už sem nevstoupí. Šel jsem tedy projít jeho předchozí cestu, zda ho někde nepotkám. Když jsem se vrátil, tak už ho měl, vesele si kopal, předal nám lopatku, pak jsme o něco méně vesele kopali my a on dopíjel rum Republika. Mobil mu totiž opravdu vypadnul z kapsy a byl zasypán pod sněhem. Pod malým smrčkem jsem tedy asi v metrovém prašanu vykopali díru, nad ní dopili rum se šampaňským a spadli do díry. To vše se zvládlo ještě před devátou.
Probudil jsem se v 0:50 a potřeboval jsem čůrat, už strašně foukalo. Neměl jsem asi vylézat, teď už to vím, nebo si alespoň myslím, že by to bylo lepší, se raději vyčůrat rovnou do spacáku. Když jsem se vrátil, opět jsem si asi ne úplně dobře zapnul spacák a začal zimou dotaženou z venku drkotat zuby, vlastně drkotal mi nejvíce podhýžďový sval na pravé noze. Nicméně postupným drkotáním zuby a již zmíněným svalem se člověk postupně dostává do stavu, že se vlastně zahřívá a začíná usínat. Trošku problém bylo, že jakmile se začalo usínati, tak mě zase zradilo povětří, protože do záhrabu v prašanu prostě fouká, ale minimálně nos musí být ze spacáku venku, aby se nenafunělo dovnitř. Nicméně jsem si stejně nafuněl a cítil jsem mokré pravé rameno. Takže nájezd spánku a vítr se sněhem na ústa a pořád dokola až tak do šesti. Člověk si pohrává s myšlenkou, že by vzbudil spolunocležníky, ale pak si uvědomí, že by je minimálně pořádně naštval, protože by museli alespoň drkotat zuby s ním, a tak je nechá spát a modlí se, aby už začalo svítat. Pojem o čase je relativní a k hodinkám se nedá dostat, hrozí, že kvůli pohledu na hodinky si akorát přihraju lopatku sněhu do spacáku. Musím uznat, že kdybych tam ležel sám, tak dám maximálně dvě hodiny a začnu se připravovat na sestup, nebo bych vlastně sestoupil asi i klidně bez vybavení. Pro něj bych se vrátil, až bych se zahřál, jsem si říkal.
Ríša se začal trochu hýbat, vypadá to, že i obloha začíná získávat svojí oblíbenou hrozivou bílou. Zkouším ho, jestli se nechce opravdu podívat ven, zda už svítá. Pak to nějak zhodnotíme a začnu vylézat jako první do té ranní činy. Jakmile otevřu spacák, tak je vrchní polovina ihned plná sněhu, protože na spacákách jsou takové 4 cm zčerstva nafoukaného. Stojím chvíli na oklepaném spacáku, vyndávám ven kupodivu suché a trochu vyhřáté boty- vyhřátě vypadají oproti mně. Lezu do jedné a začínám zavazovat a ejhle zvládnu max. tkaničky na jedné botě a začínám cítit omrzliny. Na tuto skutečnost upozorňuji hlavně Zdenála, který ještě nevylézá. Zahřívám si namrzlé ruce a po pár minutách dávám i druhou botu. Zjišťuji, že nejenom pravé rameno ale i levé mám potažené ledem a navrch mokrá záda (ne až na kůži jen na vrchní nefunkční části oblečení). Navlékám rukavice, ale nevím, jak sbalit ostatní věci, jako je karimatka a spacák. Ríša chytře navrhuje, že to stačí sbalit do bivakovacího pytle a vyrazit k hospodě, kterou za chvíli otvírají. Snažím se pomoci ostatním, ale Ríša mě pobízí, abych vyrazil napřed, že za pár minut otvírají Zátopkovu chatu. Takže se spacákem v bivakovacím pytli a karimatkou utaženou nezvykle uvnitře ruksaku, vyrážím jako první ku hospodě. Jsem za to nevděčně vděčný. Zdenál vylézá, Ríša dobaluje, nebo jak to nazvat. Pořád pěkně fouká a je asi 13 pod nulou. Ruce se ale nedají na moc dlouho vyndávat z rukavic, promrzají téměř ihned, jako by je člověk vyndal z prádelny.
Před chatou stojíme asi deset minut, ale když vidí naše zbídačené postavy, tak nám otvírají o pár minut dřív a laskavě nás naskládají před krb, který tedy není zapálený, my ještě před tím naskládáme naší bagáž u dveří, kde i přes oklepání z ní pořád crčí voda. Stále se svorně třeseme, zjišťuji, že nedokážu dát dohromady pořádnou větu, takže na dotaz, co si dám, říkám: „Dám čaj!“. Na zvratné zájmeno prostě ještě nemám kapacitu. Nicméně si dobře s personálem rozumíme, aby ne, jsou všichni v postpubertálním věku, stejně jako včera na Bezručově, protože máme víkend a ten je otevřen brigádníkům. Nejmladší brigádník je pobídnut, aby nám rozdělal oheň v krbu, ono to tedy není potřeba, protože rozdíl teplot oproti venku je skoro 40 stupňů, ale hoch se snaží. Ten oheň stejně tak hoří – nehoří. Zapomněl jsem zmínit, že lidi se na vrchol Lysé začali hrnout již před sedmou, tzn. že museli vyrazit nejpozději před pátou. V hospodě je zatím jen pár lidí. Dáváme kromě čajů limonádu, pak vlažné polívky, chlapci postupně přecházejí na pivo. Já o něm přemýšlím a dávám si malé vlastně až úplně před odchodem. Na záchodě zjišťuji, že vypadám opravdu jako zombie, týpek po 30 pivech. Nejsem si jistý, zda budu dnes ještě normálně mluvit, natož řídit. Zhruba po hodině ustává třas, kterým jsme doteď děsili nebo bavili personál, těžko říci.
Jeden z nadupaných pánů se diví, že máme všechno tak mokré, on spal před týdnem vedle na Zimném a tento problém neměl. Některé věci z našeho vybavení i osahává, už je trochu zralý. Věší si věci nad krb, který stejně nějak nehoří. Personál nás obdivuje a dává nám oprávnění na vrcholu doživotně přijímat oslovení Mazáci – podle kotle, kterým jsme vystoupili. Když jsme všechno osušili, zbalili, pořádně se pochvástali před příchozími i personálem, tak jsme někdy po deváté vyrazili. Já jsem dal ještě pár fotek, ale počasí není vhodné téměř k ničemu, natož k focení. Je vhodné k přežití a to si opravdu toho rána užívám. Ráno jsem si jim před zrcadlem nebyl ale vůbec jistý.
Lidí, běžců, psů a jiné chamradi, je nahoře čím dál více, sestupujeme a vnáříme se do povinnosti říci každému kolemjdoucímu ahoj, jak je tu ve zvyku. Uhýbáme sbíhajícím, prohlížíme nové náhrobky. Kluci mi, již níže, ukazují, kudy to stoupali Malenovickým kotlem minulou sezónu. Po dvou hodinách a různých výjevech jsme zase dole v Ostravici.
Auto samozřejmě nejde nastartovat, tedy asi až napočtvrté. Pak už se frčí, kluci zdatně pivní, kde můžou a já kafím.
Dobré to bylo. Za rok navrhuji třeba na Velký Rozsutec nebo Malý Kriváň, kde by měl být podobný ráz zalesněných kotlů.
—————————————————-
Zapomněl jsem dodat několik technických dat k naší cestě, nuže celkové převýšení z Ostravice na vrchol Lysé je nějakých 900 metrů, lidská část cesty ale končí právě v tom účku cesty, kde nás opouští civilizace, tj. posledních 450 výškových metrů (asi 780 délkových) se už jde mimo cest a sklon stoupání se v průměru blíží 40 stupňům.          Nekontroloval jsem přesně čas, ale vyráželo se kolem půl druhé, tak za hodinu jsme mohli být na konci zmiňované cesty a pak se nějaké 3 až 4 hodiny už jenom stoupalo.

***********************************************************************************

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>