Vzpomínka na NP 2006 a sněhová souvislost s NP 2012

Sněhu po pás!

NOČNÍ PŘECHOD V PÁTEK 17.ÚNORA 2006

(Ríša, Ludík, Marek, Kája, Zdenda, Petr a já = 7 cvoků!)

Ve čtvrtek 16.2. v 09:45 dorazil do Bělé Zdeněk se sudem (12°C „Strakonický dudák“). Bylo tolik sněhu, že musel zůstat stát na silnici – k baráku by nevyjel!

Já byl ve střehu, jen jsem nahodil 18kg krosnu, kytaru a mazal jsem po schodech do sklepa. Vzal jsem lyžosáňky, speciálně postavené pro sud a vyrazili jsme chumelenicí na Ždírec n/D a pak na Světnov.

Ve Světnově nastal problém se zaparkováním, jelikož s námi nikdo nepočítal a všichni si sobecky vyházeli sníh jen pro své výjezdy a pro svá auta! Věřím, že si to světnováci zapíšou za uši a příště už nám vyhází plácek!

Zdeněk vyrazil škemrat k jednomu domu a já k „Mlynářce“, ovšem, nedotloukli jsme se! Naštěstí se z dopoledních lahváčů v samce vracel majitel penzionu „Venkov“ Honza Kučka. Nabídl nám „za panáka“ (toho panáka jsme mu vnutili!) místo u něj, ale taky s námi nepočítal, měl jen vyházený plac pro klienty, kteří k němu měli dorazit na rekreaci. Takže jsme vytáhli z auta uhelku (Zdenda to tušil!) a odházeli jsme si plácek na Zdendova favorita. Pak jsme s majitelem Honzou vypili pár rumů, připoutali k lyžosáňkám sud řemeny a vyrazili jsme!

Bylo přesně 11h. a čekalo nás pár set metrů ke sněhové stěně u posledního domku, tam jsme zabočili vpravo dolů (pořád pohoda v prohrnuté cestě), ale to bylo posledních 80 metrů! Potom začalo něco neuvěřitelného a my se Zdendou věříme, že už to nebudeme muset nikdy podstoupit (Jak se na to dívám dnes, 19.března, když na mě přes žaluzie pere sluníčko, možná bych to ještě riskl, ale musel bych vylepšit lyžosáňky a sehnat lacině sněžnice!)!!!!!!!

Začala ALJAŠKA! Pořád do rozkroku ve sněhu. Střídali jsme se – tahal Zdenda, tahal Karel! Pak vzhledem k tělesným proporcím (Zdenda má přes 180cm, já jen 172 a je opravdu grizlovitej chlap, ale záda má „klap“, asi jako já a z toho jsem měl pořád strach, že mi v nich rupne, jako v poslední době tolikrát a budou nás muset zachraňovat s bernardýnem!) se ustálil v tahu Zdenda a já popohazoval sudisko, těžké jako hnojisko – naštěstí jen 30-ku!

Zdenda zabral a zlomil se ve sněhu, já poposunul a ztěžka vytahoval nohu za nohou – občas jsem píchl špičky lyží Zdendovi do ukončení stehen a on potom ani nemohl heknout ani vytáhnou bačkory ze sněhové pasti! Takže jsem musel až o 30cm popotáhnout sud zpět, aby se Zdenda vyprostil.

Těch 100 metrů závějemi mezi chatami k lesu jsme se utěšovali, že v lese bude líp, ale nebylo, protože po lehké oblevě všechen sníh sklouzl s větví na zem a bylo to žůžo! Hned na kraji lesa jsme zapadli do škarpičky. Připadali jsme si jako šmudlové tlačící ohovněný špunt – beznaděj! A to nás čekaly 2 km lesem přes dva potůčky, stráňky a kopečky!

Nejdříve jsme se vydrželi prodírat závějemi vždy takových 30 metrů, neustále v hlubokém předklonu a na záda stále tlačilo těch 18kg v krosně, Zdenda měl ruksak taky těžký jako krávu! V levé ruce kytaru! Zvenku promáčenej ledovým sněhem a zevnitř potoky teplého potu. Zdenda mi naštěstí nedovolil otevřít ani plechovičku píva, prý by nás to zabilo, měl pravdu, už tak jsme byli polomrtví!

Moc humoru jsme nezažili, Zdenda mi třeba řekl, že je úplně mokrej a já mu na to odpověděl, že já jsem naopak úplně suchej! Na víc jsme neměli sílu!

Dosoukali jsme se k 1.potůčku, šíře do 1 metru, ale teď to byla překážka vylepšená o 1,5m závěje z obou břehů. Já se přes to přehrabal, zapíchl krosnu do sněhu, vedle kytaru a vlezl jsem do čvachtačky, popadl jsem sudisko a přebalancovali jsme ho přes korýtko potůčku. Nasadit krosnu, které bych nejradši zkopal zadek, kytaru do nepřirozené polohy, jako, kdybych ji někomu podával – celé 2km! A posunovali jsme se dále, ale to už bylo jen po 7-mi metrech! Normálně jsem Zdendu prosil, že musíme zastavit, nebo mi shoří plíce! Pak opřeni o stromy hlavami jsme chytali dech, ten se vrátil po kompresorovém svištění tak do 3 minut a zase zabrat. 3x nám praskly popruhy na tažení, to Zdendu taky zlobilo, že se vždycky bez upozornění urvaly a on vlítl hubou rozpálenou jak kamna do závěje. Vždycky se prosyčel až na mech, ale vyhrabal jsem ho ven a konejšil hřejivými slovy: „Zdendo, Meresjev to zvládl sám a my jsme na to dva, to by byla ostuda, umrznout pár set metrů od chaty!“ Chtěl mě nakopat, ale sníh mu bránil, stejně by nenašel sílu!

Chvílemi jsme si uvědomovali, že i dva kamarádi, stanující spolu od plínek, se můžou rozhádat jen kvůli trošce sněhu!

Ale my to ustáli, když byl Zdenda naštván do dna, já kecal přitroublé zážitky z našeho mládí, když za námi lezly do stanu voňavé 14-ky, jen na hlazení!

A naopak, ve chvíli, kdybych se já nejradši prozvracel do středu země, řekl Zdenda něco vhodnýho pro daný okamžik:“A přece budem stále dále souložit i na Tři krále!“ To se mu opravdu povedlo!

A tak jsme se „prořítili“ kolem studánky a zdálo se nám to k chatě ještě hodně daleko. U první chaty jsme si řekli, že na 3 přestávky zvládneme těch zbývajících 40 metrů. Ještě jsem vytáhl foťák a udělal 2 snímky, ale to mě muselo něco velice silného donutit! No, dotáhli jsme sud na úroveň chaty, nechali ho v lese (byla to sněhová koule), doplazili jsme se k chatě, sesuv sněhu, shodil jsem krosnu, položil kytaru na sesuv, pootevřel jsem dveře (Zdenda ještě zavtipkoval o klíčích doma na stole – ale měl jsem je), protáhl se dovnitř, Zdendovi jsem podal lopatu, aby uvolnil dveře. Bylo 12:50! Kurňa, my to „šli“ z vesnice 1 hodinu 50 minut! Pak jsme vtáhli vše dovnitř (venku –3,5°C, uvnitř –2°C), Zdenda měl stále ruksak na zádech, tak jsem mu rozepnul dolní popruh, vytáhl jsem rum, dva velké panáky a plechovku píva na EX. Rychle svléct vše do půlpasu mokré (jak z pračky), zatápět a další píva – už vsedě. Přitáhnout sud zapomenutý v lese, pro vodu ke studánce, definitivně svléci zbytek mokrých hadrů a začala pohoda u praskajících kamen.

Měli jsme toho opravdu tak dost, že jsme uvažovali, že NOČNÍ PŘECHOD 2006 necháme mladým a budem je podporovat z chaty. Byla tu, ale, ještě jedna věc – Zdendu chytla záda, mě kupodivu né! A tak jsme rozhodnutí nechali na druhý den.

V pátek ráno bylo jasné, že Zdenda nemůže riskovat „vylepšení“ zad 20-tikilometrovým pochodem a tak jsem ve 12:30 vyrazil sám z chaty s kytarou a s ruksáčkem do Polničky na autobus – to bylo mých prvních 5km. Autobus měl zpoždění, ale přece jen přijel, takže jsem asi v 15:30 vystoupil na návsi ve Vepřové, dál to nejelo a mazal dalších 5km do Borové. Když jsem si představil, že za chvíli to půjdu znovu a celých 20km + ty 2km závějemi k chatě, moc dobře jsem to neviděl!

Ještě asi 2km před Borovou mi Ríša poslal SMS, že už má pívo na stole, taky jsem za nějakou chvíli dorazil a cinkli jsme si. Postupně se dostavili zbývající cvoci. Hospoda byla narvaná a navíc měli v sále hasiči schůzi, takže tam byl frmol a nehrálo se.

Pak začala klasika – hurá do Vepřové, tam nová mladá hostinská, lepší (ikdyž stejná značka Rychtář) pívo a zase žádný prostor ke hraní a tak na Račín. Myslím, že bylo kolem 23.h. a hostinská, ikdyž bylo uvnitř dost rozjařených lidí, neměla náladu a nedovolila nám hrát, takže jsem kytaru nesl těch 30km jen tak.

Marek s Pídžejem mě neposlechli a trochu zabloudili v pláních, naštěstí šli „dolů“ k rybníku.

Já prošel v 03:50 chatou, svlekl jsem se, nedal si ani pivo a zalehl jsem. Vstával jsem těsně před osmou ranní, dal rum, Zdenda byl přechrápanej, takže roztočil píva, já naladil kytaru a už to frčelo! Pánové začali vstávat kolem 10:30, trochu jsme popíjeli, skáceli jsme dva stromy, Ríša skákal nahý do závějí, ale já to nestihl nafotit. Pak jezdili na „lžících“ s Luďkem. Byl to pěkný frmol zas až nad ráno.

Ve 12:30 v neděli všichni odešli a já zůstal na chatě v nepředstavitelným bordelu! Uvnitř bylo v kobercích našlapáno asi 5 tun pilin z řezání dřeva, nevěděl jsem, kde začít!

V pondělí jsem vyrazil nakoupit, teda hlavně plnou krosnu piv (před samkou jsem si dal klasickýho lahváče) a v úterý jsem šel Růžence naproti do Světnova, byli jsme na chatě do neděle – pohoda.

Toť vše, věřím, že se dožijem ještě dalších NOČNÍCH ZIMNÍCH PŘECHODŮ!

 

Zapsal Karel v neděli 19.března 2006 v 16:46!

Příspěvek byl publikován v rubrice Karlův blog, Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.