NP 2010

 Noční přechod 2010 NP 2010 & Sněhová kalamita

Noční přechod započal ve čtvrtek 7.ledna 2010 v 17:43 a to jsme právě dojeli se Zdendou až k chatě! Teda, před lesem jsem vystoupil a Zdenda jel sám po 100-metrové ledové sjezdovce, která končila v potoce! Projel to v pořádku, až na pár škrtanců o spodek auta!
Vyložili jsme 50-ku 10°Chotěbořáka, dali jsme hned velké rumy, já šel ke studánce pro vodu a Zdenda přenášel věci do chaty.
Pak jsem zatopil v kamnech a začalo být hezky! Na chatě bylo -0,5°C a venku -3,5°C.
A právě v této chvíli začínám opisovat „živé zápisky“!

Takže, včera (ve čtvrtek) to byl frmol! V té „kose“ se dal pouze pít rum a Zdendovo kafe z termosky!
Seděli jsme ve starých křeslech, proti blikajícím plamenům v okýnku kamen a povídali si o všem!
Spát jsme šli v 00:15 v pátek!
No a dnes (v pátek 8.1.2010) jsme vstali v 07:30! Chumelí a chumelí – úžasné!
Zdenda právě nastartoval auto a jede do vesnice, snad přejede ten ledovej závin přes potok!
08:16 Ono se to sype stále více! Bílá krása na NP!
Pivo Chotěbořák je dobré točiti ve velké chumelenici v 07:32!
wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww
No a v 15:15 jsme vyrazili pěšky do Polničky. Vítr se sněhem foukal zprava. Autobus přijel o 10 minut později – zpoždění získal na 3km ze Žďáru!
V 16:44 jsme vyjeli na Račín. Hospoda „ve staré škole“ byla úplně prázdná. Jen dvě kuchařky a číšnice, seděly u vína a koukaly na Tv. Výčepní nám nabídl 10°Gambrinus, 12°Chotěbořák a 11°Ježka. Udělal by mi, pomocí černého lahváče, řezané, ale dali jsme se Zdendou ty 10°-ky Gambáče a polévku zelňačku!
Pak přijel autobusem Ríša, dal si 12°-ku a zelňačku – z té mi nechal klobásu. Vzápětí se přiřítili Mára s Kájou!
Luděk volal kolem 19:30, že už je v Bílku. Luděk má přes týden naraženou patu, po pádu z lešení. Marek s operovaným kotníkem už taky nemůže chodit takovéhle záhuly! Takže oni dva se posléze sešli ve Světnově a šlapali ty 2km bílou záplavou na chatu!
My jsme z Račína vyrazili v 19:50 a to už byla hospoda z půlky zaplněná.
Šli jsme cestou-necestou, hned za hospodou vlevo přes pole k lesu. Ona to byla spíš NECESTA! Já se svalil v zachumeleném voraništi jako první a za mnou hned Kája a Ríša! Zdenda jel stále vpřed, jako ruský tank T-34!
V lese to bylo „lepší“, ale terén na draka – závěje, díry v cestě a jiné chuťovky, prostě KALAMITA!
Kája propadl do jedné rašelinové díry v cestě až po rozkrok! Nohy měl do pravého úhlu – jednu pod povrchem cesty v černé rašelině a druhou hezky položenou na cestě v běloučkém sněhu! Tím bílým sněhem potom stíral to černo z nohavice!
Cestou jsme lehce upíjeli z Ríšovy placky slivovici a občas jsme si udělali horkou chvilku s grogy z termosek! To bylo dobrý!
Nafotil jsem pár fotek, ale opravdu jen pár, šlo totiž „o život“. Chvílema jsem moc nevěřil, že se dostaneme na Dářko, obzvláště, když jsme šli pár set metrů po radostínské silničce a já si myslel, že je to tankodrom! Naštěstí byl s námi horský vůdce Ríša (spolu s Kájou) a ten žádné pochybnosti o správném směru nepřipouštěl!
Procházeli jsme zasněženým Radostínem a ze všech stran tam ještě dýchala vánoční atmosféra!
Teď trochu poskočím v čase, přes všechny ty zasněžené výmoly, zamrzlé a zasněžené louže a závěje.
Konečně jsme se dostali na hráz Dářka. Svítila tam spoře a cudně hospoda. Blesklo nám v hlavách: „Snad nám ještě otevřou a nalejou!?!“ Ale ouha, na ceduli stálo, že se otevírá až v dubnu a myšlenku, že počkáme, jsme jednohlasně zamítli!
Zdenda s Kájou mazali dál a já s Ríšou, jsme se kochali nocí! Ríša vlezl na led Dářka a rozhlížel se v mrazivé chumelenici! Ovšem, tím skončila chvíle pohody!!!!! Moment, ještě byla jedna hezká chvilka, když nám Ríša rozdal tatranky a každému dílek z „kaštanové čokolády“!
Jen, co jsme dorazili do Škrdlovic (kolem půlnoci), začala SMRŠŤ , protože jsme vstoupili do otevřeného terénu polí a luk! Do zmrzlých dršek nám řezal vichr prošpikovaný sněhem, letícím rovnoběžně s terénem – a byl to TERÉN!
Tam, kde byla cesta propadlá do polí, byly závěje nahuštěného sněhu, ze kterých nešlo vytáhnout nohu, takže jsme stále vylézali přes škarpu na pole a zase zpět.
Při jedné mé přelézačce, z neprostupné cesty přes škarpu na pole, jsem zapadl do pasu do závěje a ohrnul se mi návlek! Meindlovka se mi nacpala sněhem a do toho ten Klondik!!! V duchu jsem se rozhodl, že se v té psotě nebudu šťourat v botě! Žádnej sníh nevyklepu a vydržím ty 4km k chatě s rozpouštějícím se sněhem v ponožkách! Naštěstí se na mě „vrhl“ můj syn Ríša a společně s Kájou mi sundali botu, vyklepali sníh, znovu botičku nazuli, natáhli návlek, vše za svitu čelovek a vichřice se sněhem! Kdybych tam byl sám, tak bych neriskoval sundání boty – už bych ji nikdy nenatáhl, nevydržel bych stát na jedné noze (Bude mi 58 let, už jsem kmet!)! Musel bych to dojít s tajícím sněhem a mrznoucí nohou! Ale dost humoru!
Když jsme se konečně prodrali nekonečnými závějemi k poslednímu potoku (to už jsme byli v lese, asi 300 metrů od chaty – „A jen 100 yardů mi zbejvá k Mary Ann“), začali nás vyvolávat mobilama Marek a Luděk z chaty (Jako, kdyby to věděli, že se blížíme! Za celý 17-ti kilometrový pochod byl dodržován rádiový klid, kvůli stále číhajícímu nepříteli!). Ptali se, kde že jsme?!
V lese nám už zase začínalo býti horko a sucho na rtech, takže jsem Luďkovi na základně odpověděl, ať už točí pívo, nebo padneme!!!!!!!!!!!!!!!!!
V 01:15 jsme byli u chaty a Marek s Luďkem nám podávali ven půllitry 10°Chotěbořáka! Cvaklo se pár fotek a byli jsme v hřejivé chatičce! Něco neuvěřitelného! Rychle ze sebe vše stáhnout, panáky a teplo kamínek!
17km (Kličkování se nepočítá, počítaly ho akorát naše znavené nohy!) ostrým terénem bez chvíle nějakého odpočinku na vyhrnuté silnici (nic vyhrnutého nebylo, až na můj návlek!), nebo v závětří!
Zasněžené díry, sníh, silný uragán do našich rozšklebených dršek, to byl NOČNÍ PŘECHOD 2010 – celkem už 28.ročník. Ovšem některé roky se šlo 2x! NADORAZ!
Pak už jsme seděli a leželi v teple chaty, pili a kecali do usínání v 02:30!

Sobota byla ve znamení příchodu Petra, píva, panáčků a zpěvu do pozdních nočních hodin. Taky jsme nařezali (s pomocí Zdendovy motorovky) plno dřeva.
Ríša s Kájou se opět koupali v díře v ledu (Dřív jsem to též prováděl…)!

V neděli se kamarádi rozcházeli do 09:59, pak už jsem zbyl na chatě sám a dal jsem se do úklidu a taky do vynášení záchodu……

Kamarádi, Ať žije NP 2011!

Příspěvek byl publikován v rubrice Karlův blog, Přihodilo se. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u NP 2010

  1. Karel napsal:

    Okopíroval jsem mail kamaráda Ondry.Ahoj kamaráde, četl jsem tvůj blog. Hezky napsaný, moc hezky se to četlo, myslím, že se Vám to vydařilo a myslím, že to byl jeden z nejnáročnějších ročníků NP ! Ahoj Ondra !

  2. Vyvedený NPP 2010Zdravím přechodníky i rádoby přechodníky,

    včera jsem se sem snažil něco smysluplného napsat, ale nějak se to neuložilo, asi to nebylo úplně smyslupné, tak to se to dnes budu snažit napravit.

    Noční přechod páprdů, jak už ho pár let pojmenováváme pro účel rozlišení od Nočního přechodů teenagerů, který se mimo jiné asi tento rok už neuskuteční, byl opět vyvedený a dovedený téměř k dokonalosti. Zdendova motorová pila, naštěstí opět nedostavivší se hajný, vychvalované pivo Chotěboř, to je asi to, na co budeme vzpomínat.

    Pěkně jsme pokecali, i si zazpívali, vystřízlivěli při kácení a zpracování dřeva. Tak zase za rok, možná i s Mikulášem. Ne, radši mu ještě necháme pár let na rozkoukání, aby měl možnost nejprve poznat také normální lidi :-)

    Zdraví
    Vaše 2. kytara ve 4.15
    (tentokráte bez 1. kytaristy, Ondro)
    Luďa

Komentáře nejsou povoleny.