Koupě kytar

 Jsem šťastný, když vedle spinká moje milá Takaminka V sobotu 15.11.2008 DNK – Den nových kytar

V Praze jsme si koupili kytary.

Po 1,5h. zkoušení jsme si vybrali – starší syn Luděk Takamine G330 S a já G320 S.
Jak jsem tam tak kroužil a brnkal na jednotlivé nástroje, začal jsem mít jasno, že si vyberu jednu ze tří Takaminek, které stály za sebou.
Zkoušel jsem je, až jsem si byl jistej, že mému uchu lahodí ta výše zmíněná. Měla totiž „vyhranej“ zvuk, bez zbytečného zvonění!
Dal jsem ji do ruky manželce Růžence s tím, aby ji ohlídala, protože se na place nahromadilo dost zájemců o akustiky (samozřejmě i el. kytary, dva bubeníci nám tam předváděli, co umí – takže jsem musel utéci do rohu haly a tam zkoušet).
V jedné chvíli tam byli nějací starší (jako já) muzikanti a Lence (přítelkyně Luďka) se zdál jeden povědomej, mně ne, ale hlavně jsem ho sledoval, kdy přestaně zkoušet tu třetí, mnou vyhlédnutou Takaminku. Jak jsem tak byl v jeho blízkosti, slyšel jsem ho, jak říká pochvalu na její zvuk za tak malý peníz – 6.599,-Kč. No a jak ji položil, hned jsem ji čapl a šel za synem, který zrovna zkoušel nějakou Yamahu. Pak střídavě hrál na Yamahu a na Takaminku.
Už z toho začal být trochu nervní, takže jsem mu zase já na obě brnkal, aby slyšel kytary jinak, než, když na ně hraje sám. Nakonec ho též přesvědčila Takaminka.
A tak se s nima mazlíme už druhý den, vzdáleni od sebe pouhých 15km!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Něco kolem muziky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.