Když

Krev utírám do kalhot

Když do dlaní mi zajíždí

ostrý, průzračný led

Když odhodlaní hlemýždi

chválí můj slovosled

Mám pocit tlaku

a tíhy

– naposled

Když krev utírám do kalhot

a sníh mi chladí tvář

Když utíkám, jak o závod

a čekám honorář

Nic se nestane

Vůbec nic se nestane!

Praštím hlavou do kůry stromu

a křičím: "Můj pane!"

Něco jsem zblbnul

snad celý život

Kat židlí trhnul

Visím nakřivo



Příspěvek byl publikován v rubrice Zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.